Jak jsem to viděla já

Celé zkoušky byly nejdřív hecem mezi mnou a Marky. Jak jsem to ze začátku brala jako hrozně velkou zábavu a srandu, tak čím to bylo blíž, tak se začal ozývat žlučník a vysoký tlak 😆

Aduš se ráno tvářila, že jako všechno OK, je vzorná a poslušná na slovo, ovšem to vše do okamžiku, kdy jsme dorazili do Hamrovky. Když viděla všechny kámoše ať už psí nebo člověčí, přepadla jí okamžitá hluchota. Na nástupu, při kterém jsme si vylosovaly 16, sebou vrtěla jak na obrtlíku. Při vzpomínce na naše první společné PZ se mi udělalo lehce mdlo a orosilo se mi čelo.

První den zkoušek jsme začínali s naší skupinou na poli a vrchní rozhodčí a zároveň prezidentkou klubu v zádech  😎 . Musím říct, že jsme s Aduš byly v menšině – spolu s námi byla ve skupině Libuška Štorková s Wendy (GR) a Martin Pavlík s Coffim a Collinem (oba GR). První ze skupiny chodila Wendy a já závistivě koukala, jak jsou s Libuškou sehrané a Wendy reaguje i na pouhé přihmouření oka.  Když jsme nastoupily s Aduš, vypadalo to ze začátku, že si dala říct a docela hezky se vracela a slídila.  Po výstřelu začala dohledávat a brzy našla srstnatou. Protože jsme trénovaly vždycky samy, nad králíkem se zastavila a čuměla jak puk na rozhodčí. V ten okamžik jsem myslela, že mě trefí, znervózněla jsem a rozhodila rezignovaně rukama – Aduš popadla a přinesla. Pak jsem jí vysílala na druhou stranu pro pernatou. A musím říct, že jsem ji naváděla úplně blbě  🙁 Aduš bažanta dohledala, ale kvůli limitu jsme se dostali na známku 3. Pomocné známky byly 2 a 4 – 2 ze srstnaté, kterou jsem jí vlastně taky zkazila já 😥 . Moje nálada byla na bodu mrazu. Další disciplínou byl zabijácký marking – poslední dobou začala Aduš na můj vkus až moc vibrovat při výstřelu, takže ve mně byla malá dušička – zdrhne – nezdrhne…. Áda marking udělala naprosto skvostně, šla napřímo, ale….. nejdřív čuchla vedle kusu a pak ho popadla a nesla. Takže 4 a za pernatou 3.. Bylo mi jasné, že pokud budeme chtít zůstat v první ceně a umístit se nějak slušně, nesmíme už udělat chybu.. . Vědomí toho bylo hóóódně dobré na moje nervy 😕 . Handlig proběhl více méně OK a my se všichni odebrali na Střelnici na oběd, po kterém jsme vyrazili na vodu.

S námi opět vyrazila i vrchní rozhodčí a já byla na omdlení. Áda si to umí vybrat – 1. disciplína- kachna z hluboké vody – neseme kachnu za co? No jistě nejlépe za letku – to totiž drží úplně perfektně  – mále jsem s sebou plácla do bahna v předtuše, co by mohlo následovat.  Nicméně zbytek disciplín proběhly v naprostém pořádku včetně vlečky pernaté, kdy mě Áda při letu z vlečky z kopce málem převálcovala 🙂

Po stresovém dni jsme odvezli Vindu s Aduš domů a sami se přesunuli na Hamrovku se družit  😛 Bylo to fajn a ani jsem nezpozorovala, že je tak pozdě a že už musíme domů.

Druhý den začal krásně – pokud mě první den bylo hrozně tak druhý naprosto příšerně. Před námi discilíny malého a velkého lesa. Na loňském Memoriálu Vl. Dejmka Aduš také končila velkým lesem a na barvu už byla úplně hotová a spadla díky ní do III. ceny. Moc na náladě mě nepřidalo konstatování rozhodčích, že druhý den bývá daleko náročnější a začíná se víc chybovat. Pomalu mě opustila myšlenka na I.cenu a předsevzetí skončilo na úrovni udržení se v soutěži  😉 .

Přijíždíme do prostoru malého lesa (tentokrát už bez paní vrchní  😉 ) – na čtverec, který byl vybrán naprosto perfektně. Při pohledu na Aduš mě došlo, že mám problém. Ne takový jako vloni, úplně opačný – Áda je nadupaná a začíná nevidět neslyšet – okamžitě mám před sebou vidinu pokaženého odložení a vodění – hilfe!!!! No super…. Začínáme dobře – čtverec 444 a 3 z poslušnosti (obešla si rozhodčí  😕 ) vlečka 4 4 – hurááá – povedlo se nám udržet v přinášení srstnaté v I.ceně (2 ze soboty nám to hodně zkomplikovala) . Tak teď nastává chvíle pravdy- uklidním jí? Jo, povedlo se – Aduš zvládá odložení i vodění za 4. Rozhodčí pochválili celou naši skupinu, že zatím byla nejlepší ze všech. Měla jsem šílenou radost, hlavně i kvůli Marky s Vindou, kteří obávanou barvu zašli excelentně 4. Tak na oběd a potom vyrazíme na velký les.

Rozlosovali jsme si barvy – nejdřív jde Martin s Coffim, my s Libuškou čekáme a bledneme, hodně bledneme. Bledneme, až zelenáme. Ani jedné není do řeči ani zpěvu. Máme před sebou poslední dvě disciplíny, z nichž jedna je pro retrievera hodně náročná – barva. Libuška je na tom trochu hůř, protože losem si vysloužila až poslední barvu ze skupiny. No nic no….

Následování bylo OK – sice Aduš velice zajímala zbraň pana Klasny, ale dala to  🙂 4 je doma.   Odcházíme s rozhodčími na začátek barvy, kde čekáme na pokyn, že můžeme vyrazit. Troubení a jdem. Adéla je nádherně zalehlá s nosem u země, perfektně zvládá ostré lomy a ze mě pomalu opadává šílená nervozita. Ovšem…. „MÁŠ TAM NĚCO? NÉÉÉ A CO TY? TADY JE HOVNO!“ 10metrů vpravo od barvy je tlupa houbařů, kteří vypadají, že se klidně zamotají Aduš do šňůry. Co se jim podařilo, to bylo vyplašení prasat, která se vydala nalevo od barvy přes barvu  👿 . Viděla jsem, že  Aduš prasata stáhla, tak nahlašuji sejití. Nasazujeme a po 20 ti metrech dohledáváme! Šílená radost – díky houbařům a prasatům sice za 3, ale zároveň velká chvála rozhodčích za Adély práci do zaváhaní … 20 metrů chybělo  😆 . Z lesa tryskem vybíhají holky trubačky, Ali Klasnová a Ali Šašků s foťákama – tak nějak mám problémy se zorientovat, zahlásit a zadržuji slzy. Jóóó  my to daly 😀 Áda je bourák a já se možná časem naučím jí to nekazit. Přicházíme zpět k autům, Aduš stále nadupaná, jako by celé dva dny proležela doma u krbu. Tam počkáme ještě na Libušku s Wendy – holky také super –za 4, Martin to s klukama taky přežil a všichni jsme to zvládli v I.ceně  😆  Už máme s Libuškou normální barvu a dokonce se i smějeme a vyrážíme na Hamrovku. Jsme první skupina, která skončila a zároveň se dozvídám, že Marky s Vindou to dali taky – sice ve II.ceně kvůli známce 2 z poslušnosti z pole, ale další „U“ čko je doma – Marky je bourák. I Zuzka s Klírčou úspěšně prošly, a protože je Klírča stejná palice jak Vinda, tak ve III.ceně opět kvůli poslušnosti 😉 Mám radost, že se to povedlo. Pomalu se vrací všechny skupiny, dáváme oběd a čekáme na vyhlášení. Dozvídám se, že jsme ve skupině labradorů skončili pouze dva v I.ceně, takže Aduš by mohla dostat res.CACT – to by byl úžasný úspěch. Jsem utahaná, jdeme s Marky vyvenčit hafany, plácnu s sebou na židli a odpočívám – Markéta pořád prudí, ať si jdu sednout ven na sluníčko. Já mám ale fakt dost a s ostatními sedíme vevnitř a krafeme. Je sranda a čas, který potřebovali rozhodčí na uzavření, rychle uběhl. Tak jo – následuje slavnostní vyhlášení – 1.místo Libuška s Wendy a zároveň nejlepší pole a les – Holky jsou úžasný – titul CACT a zároveň dodělaný šampion práce ČR. Druhý Martin s Collinem –res.CACT. Třetí místo fena LR – ( čekám vyhlášení černé fenky, která však už s paničkou musela odjet dřív – jely až do Třebíče ) Anabell Benison, I.cena 329bodů a titul CACT! To se mi snad zdá! To není možné! Máme dodělaného šampiona práce ČR! Jak později řekla Jana Uriánková – čuměla jsem, jako by mi někdo rozšlapal autíčko. Všichni ze mě mají prču a já se dozvídám, že to všechno zpunktovala Marky. Musím se hodně držet, aby mě netekly slzy ve velkém   😳   Standa Uriánek zkoumá zblízka, jestli nějaké jsou a potvrzuje to nahlas do pléna 😆 .

Markéta se dozvěděla, že fenka MUDr. Katky Vrzalové udělala chybu na poli a tak jsme z labradorů zůstaly v první ceně jen my s Aduš. Obešla všechny, aby to přede mnou tajili a čekali na mojí reakci při vyhlášení – to se jí tedy povedlo, ještě, že jsem si ráno vzala dva prášky na tlak 😀 .  Lidé byli úžasní, nikdo se nepodřekl, Markétu v tom podrželi a mě dostali – úžasný zážitek  :-D.

Zkoušky byly náročné, pouze 3 pejci skončili v I.ceně, shodou okolností všichni 3 z naší skupiny – zřejmě dobrej oddíl  😉 .

Musím říct, že organizátoři a rozhodčí byli perfektní, spolubojovníci úžasní – krásná atmosféra ostatně jako vždycky v Rokycanech. Chtěla bych všem účastníkům pogratulovat, skutečně to nebylo jednoduché, a moc poděkovat Ali a Michalovi Klasnů a spol za úžasnou organizaci, rozhodčím za precizní posuzování a Marky za úplně všechno :-D. Prostě bomba zážitek!