Jak to bylo na všestranných zkouškách přinášení retrieverů v Rokycanech I.

  Jak to viděla Marky

Jak by klasik řekl : ráno vstanu a opařím se čajem, tak jsem ráno vstala, koukla na Vindu a viděla lehce nechápavý výraz, co se to jako děje, že jsme s mamkou, tak brzo ráno v loveckým a že snášíme věci do auta… Šla jsem za ním a vysvětlovala mu, že je jeho velký víkend a že potřebuju aby poslouchal a byl prostě parťák… Vinda se tvářil, že ví, co se po něm chce, ale moc dobře ho znám natolik, aby mi bylo jasné, že v ten den provede nějakou kulišárnu. Nandaly jsme s mamkou Vindu a Aduš do auta a vyrazily na cestu… V Dýšině si mamka vzpomněla, že zapomněla píšťalku, tak jsme se musely vrátit (do Rokycan to máme 15 km, tak proč ne )… V restauraci Hamrovka nás uvítaly známé tváře – Martin, Danča, Ali, Michal, Zuzka a další kamarádi a známí.  Čím víc se blížil nástup, tím víc mamka zelenala a mě přestala opouštět euforie z týden starého pokoření všestranek s Árésem. Najednou tu stojím, volají moje jméno a já si jdu s Vindou vylosovat číslo. Vylosovali jsme si číslo 10, takže jsme šli první ze skupiny a v ten den jako první na vodu, což spíše uvítal Vinda než já. Vinda si na vodě vedl výborně a aby taky ne, když vodu miluje a dokáže se vyráchat v každé louži Po vodních disciplínách a obědě nás čekaly disciplíny na poli, které nemám vůbec ráda…

Začínali jsme „oblíbeným“ slíděním s dohledávkou, kdy Vinda sice pěkně slídil, ale po svém a na moje chvílemi vřískání odpovídal ignorací a vysmátým ksichtíkem… Slídění a dohledávka, tak dopadla dobře, za to s poslušnosti pro svou „momentální hluchotu dostal známku 2.  Poté se šlo na marking, který má Vinda tuze rád – ten dopadl dobře. A nakonec handling na 2 kusy pernaté… Při prvním vysílání na kus jsem si zase málem vyrvala všechny vlasy, kdy si potřeboval obhlédnout nejdřív všechno pro něj zajímavé a poté přinesl… Na druhý kůl už běžel krásně a jako kdyby se nic nestalo… Opět známka 2 z poslušnosti a tím pádem i celková známka z poslušnosti na poli za 2 a posunutí do II. ceny Sice jsem za poslední měsíce trénovala Árése a na Vindu neměla moc času a po prakticky nulovém tréninku šla na všestranky… Přesto mě známka a celkový sesun na II. cenu mrzel, protože ostatní disciplíny se mu povedly… Nu nic, teď už jen zkoušky dojít…

Večer po prvním dni se konal sdružovací večer s živou hudbou a rautem. S mamkou jsme se domluvily, že bude řídit a pojedeme domů v 10, abychom se vyspaly… Nakonec to dopadlo tak, že jsem mamku v půl 11 s několika Frisci v krvi přemlouvala, že už je čas jet domů 😉

Druhý den se nestávalo vůbec lehce. Po hlubokém zamyšlení mi došlo, že budeme začínat barvou, ze které mám největší strach  😕 . Vinda za mnou už od rána chodil, pošťuchoval mě a zjevně chápal, že jsem na něj naštvaná za to, co vyvedl na poli. Pořád měl zkroušený výraz a snažil se mi zvednout ruku, abych ho pohladila. Na barvě mi všechno vynahradil 🙂  Valila jsem oči, jak krásně, pomalu a rozvážně šel… Barvu zašel za 10 minut, ani jednou nesešel a takové krásné vypracování nikdy dříve nepřevedl. Měla jsem pekelnou radost a vztek byl rázem ta tam 😀

Poté následovaly disciplíny jako čtverec (musím pochválit Michala, že lepší prostor na čtverec nemohl vybrat), odložení a vodění.  Po vodění koukám na Vindu, který vrtí ocasem a upřeně na mě čučí a říkám si „Ty dacane, ty si to zmákl!“ Následovala salva jásotu a Vindovo radostné kňourání, gratulace, fotka s rozhodčími a najednou si to štráduju za mamkou do restaurace… Vím, že mamka s Aduš to také zvládly a mám o to větší radost, jak se nám zadařilo. Záhy se dozvídám, že mamka vyhrála dokonce i CACTa a tak je přede mnou snad jeden z nejtěžších úkolů z celého víkendu – ukecat cca 30 lidí, aby mamce neprozradilo, že vyhrály skupinu labradorů a že se tím pádem Aduš stala šampionem práce České republiky…

Začíná strašně „nenápadné“ obíhání všech, aby mě podpořili v kulišárně chystanou na mamku… Všichni spiklenecky přikyvují a těší se na vyhlášení, jak se bude mamka tvářit – všichni byli obeznámeni se skutečností, že mamka bere léky na tlak 😀

Ze strachu, že se někdo prokecne proběhlo několik pokusů mamku s Aduš dostat ven na procházku, ale mamka stále odolávala a chtěla si šíleně povída t s ostatními – a sakra!

Nakonec vše dobře dopadlo 🙂 Při vyhlášení mamka nejdřív pustila pár slziček a tvářila se, jako kdyby jí někdo rozšlápl autíčko (slova Janiny Uriankové)… Abych v tom mamku nenechala sama, tak jsem si stačila pobrečet o 2 hodiny dřív,  než jsem začala organizovat akci „překvapení pro Bednářovou“. Vinda se sice zvládl všestranky ve II. ceně, ale v tu chvíli mě to bylo jedno… Stála přede mnou naše hnědá čůzička, čučela na nás těma svýma hnědýma očima, už to nebyla ta prdlá Aduš, ale fenka, která právě dospěla k titulu Šampion práce 😆

Aduš je prostě osobnost, ale mamka se s ní za 2 měsíce dokázala natolik zapracovat, že to spolu dotáhly takhle daleko!

Holky zaválely a jsem na ně moc pyšná!!!

Mamce patří velká poklona, za to, co s ní dokázala udělat i bez zbytečného rozčilování a kam až jí byla schopná dotáhnout. Ti, kdo Aduš znají, moc dobře vědí, že s jejím temperamentem je výcvik občas na budku, ale mamka to zvládla na jedničku 🙂

Jak už jsem řekla, mamce patří velká poklona a gratulace. Dále bych ráda pogratulovala ostatním účastníkům .Speciální „Haleluja“ si zaslouží i Zuzka s Klírčou (Torchlight Clear of Bohemia Bras), která konečně všem ukázala, zač je toho loket, do všestranek se položila a i když ve III. ceně (1 z poslušnosti na poli), tak splnila 😀 .  Ráda bych také poděkovala všem rozhodčím, organizátorům a účastníkům za krásný víkend. A moc bych také chtěla poděkovat MUDr. Vrzalové, že mě podržela při chystané kulišárně na mamku 😉 .

I když jsme s mamkou měly dvojitý stres, kdy se každá bála i za tu druhou, tak jsem moc ráda, že jsme do toho šly.  Mamka sice prohlásila, že na takový harakiri je moc stará, ale to jsou podle mě jen kecičky. Mami neboj, příští rok to dopilujem a dáme si to spolu ještě jednou 😎 😆

 

Říjen 15, 2013 Vloženo v Aktuality - Read More

Komentáře jsou uzavřeny.